Jak lidi přišli na kruh, proč jim čtverec pomohl a jak se π počítá až do bilionů číslic.
Vezmi jakýkoli kruh: minci, talíř, kolo od auta, dráhu Země kolem Slunce. Změř obvod a vyděl ho průměrem. Vždycky ti vyjde totéž číslo. Tomu číslu říkáme π (pí).
Zkus to: kolo s průměrem přesně 1 se jednou otočí. Kolik ujede?
Kolo ujede trochu víc než 3 průměry. Ten kousek navíc, 0,14159…, je celé tajemství. Lidi se ho snažili změřit přes 4 000 let.
Babylon (asi 1900 až 1600 př. n. l.): na hliněné tabulce z města Súsy počítají s obvodem kruhu tak, jako by π = 3 1/8 = 3,125.
Egypt, Rhindův papyrus (asi 1650 př. n. l.): písař Ahmes chce obsah kruhového pole. Neumí s kruhem počítat, tak si pomůže čtvercem:
Egyptské pravidlo zní: obsah kruhu o průměru 9 je stejný jako obsah čtverce o straně 8. Z toho plyne:
Chyba jen 0,6 %. A to před 3 600 lety, bez kalkulačky a bez vzorců.
Kolem roku 250 př. n. l. přišel Archimédes ze Syrakus s geniálním trikem. Obvod kruhu neumíme změřit přímo, ale obvod mnohoúhelníku ano, protože má rovné strany. Tak kruh sevřeme ze dvou stran:
• vepsaný mnohoúhelník je uvnitř, jeho obvod je menší než obvod kruhu,
• opsaný mnohoúhelník je venku, jeho obvod je větší.
Kruh má průměr 1, takže jeho obvod je přesně π. Když zdvojnásobíš počet stran, oba mnohoúhelníky se ke kruhu přimáčknou víc.
Archimédes nepoužíval sinus ani kalkulačku. Stačila mu dvě pravidla, která platí pro obvody při zdvojení stran (O = opsaný, V = vepsaný):
Přesně tohle počítá tlačítko „× 2 strany“. Šestiúhelník začíná na V = 3 a O = 2√3. Čtverec na V = 2√2 a O = 4. Celé je to jen násobení, dělení a odmocnina, žádné π uvnitř.
Archimédes došel k 96úhelníku a dostal 3 10/71 < π < 3 1/7, tedy 3,1408 < π < 3,1429. Proto se ve škole dodnes říká „π ≈ 22/7“.
| Kdo a kdy | Stran | Výsledek |
|---|---|---|
| Archimédes, ~250 př. n. l. | 96 | 3,14 |
| Liou Chuej (Čína), 263 | 3 072 | 3,1416 |
| Cu Čchung-č’ (Čína), ~480 | 24 576 | 3,1415926 až 3,1415927; zlomek 355/113 |
| al-Káší (Samarkand), 1424 | 3 · 2²⁸ | 16 desetinných míst |
| Ludolph van Ceulen, 1610 | 2⁶², přes 4 triliony | 35 desetinných míst |
Rozkrájej kruh jako pizzu na stejné dílky a poskládej je střídavě špičkou nahoru a dolů. Čím víc dílků, tím víc to vypadá jako obdélník.
Archimédes to řekl ještě hezčeji: kruh má stejný obsah jako pravoúhlý trojúhelník, jehož jedna odvěsna je poloměr a druhá obvod kruhu. Zkus si to: ½ · r · 2πr = πr².
Řekové chtěli jen pravítkem a kružítkem narýsovat čtverec se stejným obsahem jako kruh. Pokoušeli se o to nejchytřejší lidé dva tisíce let. V roce 1882 Ferdinand von Lindemann dokázal, že to nejde. Proč, uvidíš v kapitole 8.
Mnohoúhelníky jsou pomalé: každá nová číslice stojí čtyřikrát víc stran. Kolem roku 1400 v Indii (Mádhava ze Sangamagramy) a pak v Evropě (Gregory 1671, Leibniz 1674) objevili, že π jde poskládat z nekonečně mnoha zlomků:
Je to krásné, ale strašně pomalé. Porovnej tři závodníky:
| Řada | Členů | Výsledek | Správná des. místa |
|---|---|---|---|
| Leibniz (1674) 1 − 1/3 + 1/5 − … | 0 | – | – |
| Nílakantha (~1500) 3 + 4/(2·3·4) − 4/(4·5·6) + … | 0 | – | – |
| Machin (1706) 4·(4·arctg ⅕ − arctg 1/239) | 0 | – | – |
Leibniz potřebuje zhruba 10× víc členů na každou další číslici. Machinova řada přidá s každým členem asi 1,4 číslice. John Machin s ní v roce 1706 ručně spočítal 100 číslic.
Viète (1593), první nekonečný vzorec na π, ze samých odmocnin:
Je to vlastně Archimédův mnohoúhelník zapsaný jako vzorec: každá další odmocnina = zdvojení stran.
Wallis (1655), samá celá čísla:
Euler (1735) vyřešil „basilejský problém“ a π vylezlo tam, kde nikdo nečekal, ze součtu převrácených čtverců:
Tvůj prohlížeč teď použije Machinův vzorec a velká celá čísla (BigInt). Je to přesně ten výpočet, který William Shanks dělal ručně 15 let. V roce 1873 tak spočítal 707 číslic, jenže od 528. číslice měl chybu. Přišlo se na ni až v roce 1946.
Napiš datum narození (třeba 1403 pro 14. 3.) nebo jakékoli číslo a hledej ho v číslicích, které jsi spočítal.
Do čtverce náhodně házíš šipky. Uvnitř je čtvrtkruh. Poměr obsahů čtvrtkruhu a čtverce je π/4, takže:
Takhle se π počítat nevyplatí, každá další číslice chce 100× víc šipek. Stejný princip, metoda Monte Carlo, ale dnes počítá počasí, jaderné reaktory i grafiku ve hrách. Už v roce 1777 to zkoušel hrabě Buffon s jehlami házenými na prkennou podlahu.
1761 · Johann Lambert dokázal, že π je iracionální. Nejde napsat jako zlomek dvou celých čísel, a proto se jeho číslice nikdy neopakují v pravidelném vzoru a nikdy neskončí. 22/7 i 355/113 jsou jen skvělé přibližky.
1882 · Ferdinand von Lindemann dokázal víc: π je transcendentní. Není řešením žádné rovnice s celočíselnými koeficienty (jako x² = 2, ze které vyjde √2).
Matematici tuší, že se v π každá skupina číslic objevuje stejně často (tzv. normální číslo). Pak by v něm bylo každé telefonní číslo i každá kniha zapsaná v číslech. Dokázané to ale není, je to jedna z velkých otevřených otázek. Možná ji jednou vyřešíš ty.
Spočítej písmena v každém slově:
3 1 4 1 5 9 2 6 5 3 5 8 9 7 9 3 2 3 8 4 6. Pozor, past: „Archimedes“ má 9 písmen a „nechť“ jen 4, protože ch je v češtině jedno písmeno.